Petr Horák – Může jít o obrázek příroda II

Kapka rosy na listu, ale také nedojedený zbytek pizzy, který někdo odhodil na zem. Je možné, že se dá prakticky vše (i zdánlivě neestetické) přetvořit v umělecké dílo? V universu zlínského malíře Petra Horáka (1970), které bychom mohli nazvat oslavou poetiky každodennosti, to můžeme s jistotou prohlásit. Petr je neobyčejně neúnavným pozorovatelem světa okolo nás. Vytrhává z něj malé střípky či fragmenty, které proměňuje v umělecká díla. A to mnohdy s ironizujícím až společensko-kritickým podtónem, kdy výjevy, malá a mnohdy nečekaná setkání různorodých prvků, zahaluje do pestré až pop-artově živé barevnosti a zároveň se zamýšlí nad současným světem neomezeného konzumu a jeho důsledky. Fragilní a dost možná jen chvíli existující náhodně vzniklá setkání různorodých elementů fixuje a umělecky dotváří pomocí techniky akrylové a olejové barvy.

Petr Horák nás ve svých malbách učí nově se dívat na svět okolo nás. Svět, v němž se setkávají prvky uměle vytvořené lidmi s původním prostředím. A to mnohdy v nečekaných a někdy až iritujících souvislostech, přesto ve svém důsledku překvapivě humorných. Petr zároveň nezapře svůj každodenní styk s uměním, se kterým přichází do kontaktu v krajské galerii. I ze zdánlivě banálních situací odehrávajících se na jeho plátnech můžeme vyčíst řadu klasických námětů dějin umění jako je zátiší typu vanitas, značící pomíjivost našeho času či memento mori, nebo pozůstatky novodobých bakchanálií, vyjádřených jen tiše ležícím odpadem.

Napsal: Vít Jakubíček

PF 2023

Přejeme Vám hezké svátky, hezký nový rok 2023 a hezký život

Jiří Holub